Realitní zákon – myšlenka dobrá, leč čas ukáže

Realitní zákon – myšlenka dobrá, leč čas ukáže

Realitní zákon – myšlenka dobrá, leč čas ukáže

"Nutnost přijetí zákona o realitním zprostředkování je prioritou snad vše zúčastněných v tomto odvětví." 02.08.2019

Nutnost přijetí zákona o realitním zprostředkování je prioritou snad vše zúčastněných v tomto odvětví. Každý si od úpravy pravidel slibuje své, ale zatím vše nasvědčuje tomu, že soubor pravidel pravděpodobně vstoupivších v platnost počátkem roku 2020, zas takovým revolučním přínosem nebude.

Pokud kromě jiného bylo cílem regulovat počet zprostředkovatelů (makléřů), navržená opatření se nezdají být dostatečná. V současné době je realitní zprostředkování volnou živností, tudíž může ji vykonávat každý, kdo požádá o vystavení živnostenského listu pro tuto činnost. Nově se stane zmíněná služba živností vázanou s nutností doložit kvalifikační předpoklady (požadavky). Zatím se zdá být vše v pořádku. Ovšem kvalifikaci lze doložit buď dosaženým stupněm vzdělání (VŠ), nebo vzdělání nižšího stupně a určitou délkou praxe v oboru, nebo vykonáním a úspěšným složením odborné zkoušky před autorizovanou osobou. Oněch „nebo“ je tedy při dokládání kvalifikačních požadavků více než by bylo vhodné, pokud tedy zákonodárce chtěl naplnit myšlenku omezení počtu makléřů a zvýšení profesionality a odbornosti. Navíc značná část současných makléřů se nemusí vůbec o doložení kvalifikačních požadavků příliš starat, jelikož tříletou praxi mají.

V rámci krátkého pozastavení se nad novým zákonem můžeme ještě zmínit tzv. informační povinnost makléře vůči zákazníkovi. Ta spočívá v tom, že makléř předloží zájemci o koupi list vlastnictví. Splnění informační povinnosti tímto způsobem je ovšem hodně povrchní. Zaprvé k informacím z LV, popřípadě jeho opisu, se může dostat každý občan, aniž by nutně k tomu potřeboval součinnost makléře. Zadruhé zájemce by spíše uvítal informace o stavu nemovitosti po technické a věcné stránce, o případných právních a jiných vadách. Obecně se sice předpokládá, že takové infomace zájemce od makléře obdrží zcela automaticky, ale nemusí to vždy být pravda. A proto povinnost informovat o stavu věci a dalších důležitých aspektech potenciálního nabyvatele, by byla daleko přínosnější, než předat list vlastnictví.  

Zákon neupravuje tu část obchodního případu, v které zájemce společně s prodávajícím a za účasti realitní kanceláře uzavírá rezervační smlouvu. Z praxe se ukazuje, že tento krok bývá problematickým, jednotlivými stranami různě vykládán a povinnosti ve smlouvě stanovené jsou nerovnoměrně rozložené mezi účastníky. Není výjimkou, že počáteční ochota a stejný cíl končí soudním sporem.

Že přijmutí zákona je nezbytným krokem je jasné, nicméně na jeho konečnou podobu a očekávaný pozitivní dopad si ještě musíme počkat.